Jdi na obsah Jdi na menu

Husův pomník ve Smržovicíh

17. 5. 2010

Husův pomník ve Smržovicích

Husovy oslavy v Obci

Obrazek 

V roce 1915 bylo tomu 500 let co v Kostnici upálen byl veliký Čech, Mistr Jan Hus. Tak jako po celé vlasti české, vzpomínáno bylo světlé památky tohoto velikána našich dějin i v naší obci smržovické pokládáno bylo za povinnost, památku Husovu co nejdůstojněji uctili. Akce této ujal se především starosta obce Jakub Blahník a za tím účelem svolána schůze obecního výboru dne 5. dubna 1915, v níž v protokolární knize obecní na str. 9 jest zápis tohoto znění:

 

„Obecní výbor se usnáší, aby obec naše účastnila se uctění památky Husovy způsobem, poměrům našim přiměřeným, aby v „Dílcích“, na křižovatce státní dráhy a cesty k Novým Chalupám, položen byl památní kámen se jménem Husovým, datem upálení a datem dnešním.Kolem kamene aby vysazeny byly tři lípy a aby pojmenování „V Dílcích“ přeměněno bylo v název „U Husových lip“.

 

V krátku přikročeno k provedení akce. Přípravné práce řídil starosty syn Petr Blahník. Mladí hoši ze vsi s největší ochotou a s radostí chopili se motyk a lopat a během tří večerů po denní práci překopali a urovnali hrbolatý pozemek, vykázaný pro zasazení lip. Tři lipky obstarány byly starostou obce z okresní školky v Domažlicích. Jednu z předních lip zasadil Petr Blahník, druhou Václav Kubec a třetí Josefa Votrubová. Počasí bylo dosti suché a aby lipky neutrpěly nedostatkem vláhy a brzy se zazelenaly, chodil je každý večer zalévat František Hájek, syn železničního zřízence z blízkého strážního domku u trati. Téhož jara přivezen byl na místo, kde zasazeny byly lipky trojúhelný kámen. Kámen tento vyhledán byl v mýtině na „Pláni“ pod tamější skalkou Petrem Blahníkem a Jiřím Vaňkem. Odtud odvezl jej k Husovým lipkám starosta obce.

 

Téhož roku v předvečer 500-letého výročí upálení M.J.Husa, dne 5. července byla poprve na kopci „Žádný“ nad Smržovicemi zapálena hranice a na památkový tento oheň přišli se podívat veškeří obyvatelé vesnice a osad Nových Chalup a Modlína. Ti, kteří pro své stáří nemohli vyjíti na kopec, alespoň z návsi nebo z humen pod kopcem pozorovali na vrchu vzplanuvší oheň a všichni s nadšením naslouchali tichým večerem se nesoucím slovům písně „Hranice vzplála, tam na břehu Rýna…“. A těm starým, kteří málo znali z české historické doby Husovy, tohoto večera vrylo se v paměť, že Mistr Jan Hus znamenal pro český národ mnoho.

Válečná litice odváděla mysl obyvatelstva na jinou kolej. Přesto však každého následujícího roku v předvečer 6. července starala se mládež smržovská, aby na „Žádným“ zapálena byla hranice, která připomínala by každému světlou památku na velikého Čecha. Lipky rostly a zelenaly se každého roku. Však i zde našla si průchod slepá nenávist nečesného člověka, který sekerou přesekal více jak do polovičky na dvou místech jednu z lipek a na druhé sesekal po jedné straně kůru až na dřevo. Toto se událo ve třetím roce po zasazení lip. Rány se však časem zacelily a mladé lipky vydržely i tuto surovost. Trojúhelný kámen ležel u Husových lip tak, jak byl po přivezení složen,  po dobu sedmi roků. Zatím přešla vzrušující doba válečná a první čas popřevratový.

V roce 1922 na podnět Okresního sboru osvětového ve Kdyni uspořádáno ve Smržovicíh dne 6. července odpoledne shromáždění lidu, kde na vyvýšené tribuně promluvil o významu Husově odborný učitel Wenig ze Kdyně. Tábor tento konán byl za hostincem u Čejků na pozemku panského dvora zvaném „na place“. Pomýšleno bylo na postavení Husova pomníku, k čemuž zakrátko došlo. Řízení akce ujal se Jaroslav Blahník. Ve veřejné schůzi občanstva, konané dne 9. července 1922 na obecním úřadě, zvoleno přípravné komité, resp. Slavnostní výbor pro Husovu oslavu. Předsedou výboru zvolen starosta obce František Mráz, jednatelem Karel Osvald, místopředsedou a referentem celé akce Jaroslav Blahník.

Výňatek z protokolu obecního z této schůze:

„Postaviti pomník z přírodních křemenných kamenů, v hořejší části pomníku zasaditi k tomu účelu už vyhlédnutý kámen v podobě trojúhelníku, na kterém vpředu vytesán bude kalich a letopočet 1415-1915.

Stavbu uvolili se provést zdejší zedníci Václav Rába a Josef Polák, dle návrhu a za dohledu Otakara Blahníka. Otakar Blahník, abiturient stavitelské školy vypracoval vhodný návrh na postavení pomníku a s několika občany vyhledal po bystřickém lese, zvaném „u Martina“ dostatek křemenů ke stavbě. Rolníci přivezli s potahy v lese vyhledaný tento stavební kámen a ostatní materiál potřebný ke stavbě na místo k Husovým lipkám. Tam po práci večer vykopána potřebná hloubka pro základy pomníku, v níž v předním levém rohu první kámen položil Václav Blahník (na ten si každý ze zúčastněných třikrát zaklepal). Zedníci Václav Rába a Josef Polák v následujícíh dnech za dohledu Otakara Blahníka provedli celou stavbu. K vyzdvižení těžkého trojúhelného kamene na vrchol zdiva sešlo se více občanů a kámen nahoře silou svých paží sám usadil Antonín Štauber, zvaný „Hudlánek“. Dle jeho vlastního výroku s ním „mafíroval“. Kulaté kameny po stranách nahoře přivezeny byly z obecního lomu „za Košíky“. K vytesání kalichu a letopočtu přizván byl odborný dělník kamenického mistra Čechmana z Klatov, vyzlacení číslic provedl Otakar Blahník, za pozorného a bedlivého houfu nejmladších školáků, mezi nimiž však vznikl prudký spor, čím Ota namazal ty číslice na kameni, aby tam to zlato drželo a konečně se shodli v tom, že to byl syrob.

Mezitím konány přípravy k slavnosti odhalení pomníku. V zahradě hostince Antonína Šrajbra natlučeny koly a postaveny provizorní lavice a stoly pro koncert, na něž zapůjčili potřebná prkna jednotliví sousedé ze vsi. V zahradě postavena kostra jeviště dle plánu Otty Blahníka, na kterém sehráno mělo býti divadelní představení „Kostnické plameny“ od Karase. Veškeré tesařské práce prováděli ochotně tesaři Václav Kubec, Fr. Kubovec a Josef Polák.

U pomníku nad vjezdem na most přes železnici byla postavena vysoká brána s nápisem: „Braň pravdu až do smrti“. Druhá brána postavena byla před vjezdem do dvora Ant. Šrajbra s nápisem vítacím. Majitelé domů a domků obílili si nově svá stavení, štíty a každý staral se, aby místo návsi před jeho stavením bylo uklizeno a čisto.

Slavnost byla provedena v neděli, dne 6. srpna 1922. Až do 11 hodin dopoledne byly přípravy přerušovány deštěm, pak však začalo silně svítit slunce, že oschly i cesty. S horečným chvatem dodělány všechny přípravy, veškeré obyvatelstvo bylo čile na nohou.

Odpoledne o 2. hodině zahrála 18-ti členná kapela Keplova z Dlažova na nádraží, odkud zahájen průvod. V čele průvodu jeli na koních Jiří a Antonín Goetz. Jezdců na koních bylo dvacet, o což se zvláště postaral nájemce smržovického a kouřimského panského dvora Kamil Holý, který dal do průvodu k dispozici většinu svých koní a sám jel také v průvodu na koni. Zařazen v průvodu byl i alegorický vůz, tažený koňmi Josefa Mráze č. 15 s umístěným velkým obrazem „Hus před koncilem kostnickým“. Průvod dospěl k pomníku, zahaleným črným suknem. U pomníku vedle řečnické tribuny vlál vysoko na dlouhé žerdi vztyčené červenobílý prapor. Tábor lidu zahájen byl předsedou slavnostního výboru, starostou obce Františkem Mrázem, slavnostním řečníkem byl František Machník, /nynější republikánský/poslanec/. Jako druhý řečník promluvil Evangelický farář Dobiáš. Pomník byl odhalen a starosta obce slovy, svědčícími o vnitřním pohnutí převzal jej v další ochranu obce.

Průvod prošel dále celou vsí, kdež skoro na každém domě vztyčen byl národní prapor. V zahradě hostince Ant. Šrajbra konán až do večerních hodin koncert. Večer pak slavnost ukončena taneční zábavou v hostinci Bohumila Čejky.

Oslavami Husovými dosaženo zdárného úspěchu mravního a každý z občanů smržovických byl na tyto oslavy a na zbudovaný pomník hrdý. I po stránce finanční dopadla celá akce příznivě. Veškeré práce, spojené se stavbou pomníku vyžádala si jen neptarného nákladu za práci kamenickou, potřebné vápno a cement. Návštěva slavnosti byly nad očekávání četná, takže lidé říkali, že něco takového a tolik lidí ve Smržovicích jakživi neviděli.

Mezi obyvateli obce panovala v tom čase největší shoda a mír, takže tehdy obyvatelstvo obce podobalo se jedné velké spořádané rodině. Zbytek z výtěžku slavnosti v částce 57,--Kč uložen na vklad u Okresní záložny hodpodářské ve Kdyni jako počáteční fond pro zřízení bronzové desky s hlavou Husovou a jeho jménem, která bude ještě v příležitostné době dostatečně vsazena do trojúhelného kamene na pomníku.

Dále je třeba ocenit u obyvatel obce všeobecné nadšení pro postavení pomníku, vždy´t od prvního rozhodnutí od jeho vybudování – dne 9. července 1922 až do slavnostního odhalení dne 6. srpna téhož roku uplynulo jen pouhých dvacet osm dní! Přitom v této převážně zemědělské obci musely všechny zemědělské práce běžet nerušeně dál. Co při celé akci bylo i organizačních prací!

Pálení velkých ohňů bylo jistě vyvoláno velkými oslavami pětistého výročí upálení M. J. Husa už v roce 1915 a stalo se hned radostnou tradicí, která trvala až do roku 1939, kdy byla naše republika přepadena nacistickým Německem a vznikl Protektorát – tedy plných čtyřiadvacet let! Pak ohně uhasly a nebudou zřejmě obnoveny, protože se přírodní podmínky jednak podstatně změnily a bylo by přitom velké nebezpečí požářů. Udržet na uzdě některé dnešní neukázněné diváky by bylo nad síly civilních pořadatelů.

Mimořádné uznání zaslouží také smržovický kronikář Jakub Blahník. Se selskou pečlivostí

a nadáním samorostlého „písmáka“ i smyslem pro humor zapsal každou i sebemenší činnost všech, co se na akci „Pomník“ podíleli. I jeho čeština je na prostého šumavského sedláka na dobré úrovni. Celé své mládí jsem ho jako hospodáře znal a moc jsem si ho vážil.

Další záznam kroniky na str. 84 v r. 1933:

Jelikož uplynula již řádka roků a na Husově pomníku pořád deska jeho hlavy se neobjevovala, pořídil jsem desku šamotovou a zedník Rába ji tam vsadil, který pak ještě téhož roku zemřel. Netrvalo to dlouho a tato deska byla někým znečištěna, což ani odstranit nejde. Ptal sjem se starosty obce, co s tím máme dělat a on na to řekl: „Alespoň lidi vidí, že jsou zde všichni lidi -  řádní i neřádní“. A měl pravdu. Zaznamenal kronikář Karel Čejka. /Konec původních zápisů/.

Toto poslední soukromé „vylepšení“ pomníku – jistě v dobrém úmyslu – bylo ale neoprávněné a zbytečně pomník poškodilo. Původní kalich každému jasně říká, čí je to symbol a letopočet zase komu ten pomník patří. Stačilo to při jeho odhalení a mělo to tak zůstat. Ani ten původní záměr dát tam bronzovou desku s hlavou Husovou a dokonce i s jeho jménem nebyl rozumný – z toho jediného důvodu, že tam na to není na kamenu ani místo, ani možnost sladit to s osou kalicha letopočtu to nevadilo, ale ta dnešní kruhová deska není v ose toho kalichu a to je z estetického hlediska vážná chyba. Odborný kameník by na to byl určitě upozornil a ten nápad se snažil rozmluvit. Ale snažil se to osadit zedník, který přitom odštípnul i kus z plochy kamene, což by se kameníkovi nikdy nestalo. I zde se potvrzuje, že „méně je někdy více.“

Vzdor tomu je to hezký pomník a našim Smržovicím sluší. Je zajímavé, že v době jeho postavení bylo v malé obci jen o třiceti domových číslech sedm rodin evangelických.

 /čerpáno z dopisu Miroslava Osvalda – napsal ve svých 91 létech - a Kroniky Smržovic(ké)/