Stručná historie obce Smržovice
Smržovice leží na svažitém terénu obráceném k jihovýchodu a zástavba je situován a po obou stranách přístupové cesty. Také původní zástavba se rozprostírala asi ve stejných místech, jako v době dnešní, ale seskupení dvorů a chalup bylo jiné než dnes. Ves Smržovice se dvorem je písemně doložena již v roce 1379, ale zemědělské osídlení tohoto území bylo již velmi dávno před tímto datem. Začalo v dobách osidlování pohraničního lesa. Z písemných dokumentů je potvrzeno, že v roce 1459 patřila celá ves Janu staršímu ze Smržovic a po něm jeho synovi Janu mladšímu ze Smržovic, který zemřel roku 1483 a následně pak došlo ke sporům o tento dvůr, což je dochováno v zápisech o tomto sporu. Také obsah tohoto zápisu svědčí o tom, že osídlení těchto míst včetně dvora zde bylo již o několik století dříve.
Ves Smržovice byla historickou raritou. Smržovický dvůr s několika usedlíky patřil správou pod panství Bystřické a zbývající obyvatelstvo patřilo robotou pod panství Koutské. Proto také obě části smržovických sedláků měli svého rychtáře, což je vlastně tou historickou raritou.
Usedlíci na čp. 1, 3, 4, 6, 9 a 15, vykonávali pěší a jízdní robotu na panských dvorech ve Smržovicích a v Loučimi a náleželi k vrchnosti běhařovské, patřící panství bystřickému. Posledním rychtářem ustanoveným běhařovskou vrchností byl Petr Götz z čp. 4 do roku 1846. Usedlí na dvorech čp. 10, 11, 13, 16, 17 a 27 patřili robotou k vrchnosti Koutské a na robotu chodili do Kouta. Posledním rychtářem pro tyto obyvatele byl Jakub Blahník čp. 16, rovněž do roku 1846.
Součástí Smržovic je i bývalý mlýn „Lomec“ pod čp. 19. Původním vlastníkem v počátku 19. století byl Kacerovský a od něj v polovině 19. století mlýn odkoupil pro Antonína, jednoho ze svých tří synů, Mráz čp. 15. Nový majitel dále provozoval mlynářskou živnost. Když se stavěla železnice od roku 1886 otevřel majitel při mlýně ještě hospodu, která byla v provozu dva roky po celou dobu stavby a dobře prosperovala. Na stavbě dráhy pracovalo hodně cizinců, měli pěkné výdělky a také hodně utratili. Každou neděli a svátek bývala taneční zábava, která se často neobešla bez pranice a krev si pak omývali v tamním rybníce. Po dokončení dráhy v roce 1888 byla hospoda na Lomci zrušena, majitel mlýna koupil hostinec v Loučimi a předal jej synovi Antonínovi. Odtud v Loučimi hospoda u Mrázů (u Lomeckých). Počátkem 20. století majitel mlýn s hospodářstvím předal druhému synovi – Josefovi, který vedl mlynářskou živnost jen do roku 1912 a v roce 1914 zemřel. V roce 1937 převzal hospodářství již bez mlýna jeho syn Josef – po chalupě „Lomečák“, který zemřel 12. dubna 1978 ve věku 75 let. V současné době jsou již na Lomci dvě obytné budovy, a to čp. 19 a novostavba čp. 39. Majitelé jsou opět Mrázové.
Osada Modlín
V původním názvu „Modlice“ patřila také dvorem pod vrchnost běhařovskou. Ke zdejšímu dvoru patřilo též čp. 2 – hájovna, sloužící rovněž pro polesí vrchnosti běhařovské. Další hájovna v čp. 6 jako výpomocná sloužila pro sousední polesí panství chudenického. V čp. 7 asi 300 m jižně od dvora bývala pohodnice, která byla v provozu do r. 1904. Původní čp. 3, 4 a 5 byla v průběhu času opuštěna a zbourána.
Osada Nové Chalupy
Stavení od č. 1 do č. 5 byla vystavena vrchností běhařovskou kolem r. 1818, jako bydlení pro své zaměstnance odměnou za dlouholeté věrné služby. Další čp. 6, 7 a 8 byla postavena soukromě později. Po zrušení roboty v r. 1848 připadla pak i původní panská stavení čp. 1 až 5 i s přilehlými pozemky do vlastnictví rodinám tam usazeným.
Nové Chalupy i Modlín byly součástí Smržovic až do r. 1976, kdy Místní národní výbor (MNV) Smržovice přešel pod MNV Loučim a ve Smržovicích byl ustaven jen občanský výbor.
Od počátku I. republiky za dobu samostatné obce se v řízení Smržovic postupně vystřídali následující starostové a předsedové: Jakub Blahník čp. 16, František Mráz (Kabourek) Nové CHalupy čp. 7 (byl starostou nepřetržitě 19 let a úřadoval v čp. 27), Jakub Kresl čp. 22 (Kadleček), Josef Halama čp. 8, Josef Karel čp. 35 (Mýdlák) a poslední Vojtěch Rubáš čp. 20. Starostové původně úřadovali každý doma, až v roce 1923 při parcelaci panského dvora odkoupila obec část panské stodoly, vybudovala zde 2 místnosti pro místní chudé a později i kancelář obecního úřadu a hasičskou zbrojnici. Obecní budova dostala čp. 14. Zbývající část stodoly tehdy odkoupil Matěj Hynčík, přestavěl ji na obytné stavení čp. 11. Obecní část budovy v r. 1989 prodalo město Kdyně p. Strnadovi. Před tím v r. 1987 odkoupilo město Kdyně od tehdejšího JZD ŠUMAVA Pocinovice pro potřeby obce bývalou hospodu čp. 29.
Pod MNV Loučim patřily Smržovice až do voleb v červnu r. 1981, kdy MNV Loučim byl intergrován pod MěNV Kdyně, ve kterém měla tzv. venkovská část města Kdyně – Smržovice i svého voleného poslance. Obdobně byly tehdy do Kdyně od Loučima integrovány i obce Loučim, Libkov a Dobříkov. Po sametové revoluci v r. 1990 se Loučim a Libkov opět osamostatnily. Také ve Smržovicích byla 10.8.1990 svolána veřejná schůze k projednání možnosti osamostatnění, ale účast byla malá, jen 16 občanů a většina zastávala názor osamostatnění nepožadovat a dále zůstat pod Městským úřadem Kdyně.
