Pečení chleba ve vsi
Pečení chleba ve vsi
Až asi do konce dvacátých let si hospodyně, kde měli pec, pekly chleba doma. Na půdě měly zvláštní místnost, moučnici a v ní truhly na mouku, zvané žídle. Žídle měly dvě nebo tři, na žitnou a pšeničnou mouku. Žídle pak měly ještě oddělení, protože žitná mouka byla dvojí, obyčejná a vejražka. Pšeničná zase hladká, hrubá a pobělka. Vejražky bylo jen málo, chleba z ní byl bělejší. Na vejražkové těsto byla zvláštní malá díže, dížečka. Pšeničná pobělka byla nejtmavší, do červena a byla určena ke krmení. Ale právě z té byly nejchutnější vdolky a rozpíčky, měla hodně lepku.
Asi koncem dvacátých let si otevřel pekař Černý v Hluboké živnost a také smržovičtí od něho začali odebírat chléb výměnou za mouku.
Žídle, díže a pece přestaly plnit svůj účel. Některé pece byly zbourány nebo přestavěny např. na udírnu nebo krb, jiné se časem rozpadly.
V dnešní době se pečení chleba doma opět stává aktuální díky dostupnosti automatických elektrických minipekáren. Jsou však i tací, kteří se pokoušejí o pečení chleba tradičním způsobem i dnes. /Smržovické paměti , rm/
